O mně
Narodil jsem se v Praze v Krči do doktorské rodiny, a tak mě všichni členové rodiny od studia medicíny odrazovali. “Budeš furt v práci. Stovky hodin přesčasů.” “Vyber si něco snažšího, kde se budeš mít dobře. Třeba zubař nebo ajťák.” Takže jsem si nakonec vybral tu medicínu. Během studia na gymnáziu jsem se přes kamarády dostal k divadlu na Dobešce a začal si přivydělávat jako osvětlovač. Postupně se moje pole působnosti rozšířilo na Broadway, Hybernii, GoJa Music Hall, Palác kultury a v divadle jsem na různých pozicích strávil 10 let života až do konce studia medicíny. V divadle na Broadwayi jsem oslavoval maturitu a pak i přijímačky na vejšku, všechny zkoušky a státnice. Divadelní prostředí miluju, všechno to zkoušení, vymýšlení scének a improvizace. Je až s podivem, že jsem u toho dokázal dostudovat. 2. LF Univerzity Karlovy byla úžasná, skvělej kolektiv, úplně jako druhá rodina. V ročníku nás nebylo tolik, tak se všichni znali. Ze stejného ročníku 2. LF je i moje manželka Nina, která je anestezioložka a zároveň můj hlavní konzultant a kritik při tvorbě mých videí. Když jsem ji občas neposlechl, vždycky to špatně dopadlo. A jak praví přísloví o kovářově kobyle — nejsem to já, kdo by doma stál v první linii péče o syna. Spíš se od ní učím. Nastoupit jsem chtěl na ARO, bavila mě intenzivní medicína, volitelný předmět jsem si zvolil na dětském urgentu v Motole a o prázdninách jsem stážoval na sanitce u ASČR, později v Liberci na ZZSLK.
Druhý můj vysněný směr byla psychiatrie, kterou máme v rodině dvakrát zastoupenou, a proto jsem si nejeden volitelný předmět dal do psychiatrické nemocnice Bohnice, kde mě to taky okouzlilo. A tak jsem se stal pediatrem. Pro absolventy je vždy výhodnější se začít učit na menší nemocnici, kde vás ke všemu dřív pustí a zkušenosti rychleji rostou. Od Thomayerky jsem zmenšoval, přes Středočeský kraj až do Jablonce nad Nisou, a protože nesnáším dojíždění, tak jsem se tam i na zkoušku odstěhoval. Do kmenové zkoušky na 3 roky a pak se vrátím. Že už se nevrátím, by mě v životě nenapadlo. Začínat rovnou třeba v Motole je výhodné pro lidi, kteří mají už vytyčené přesně své zaměření nebo chtějí učit a dělat Ph.D., což nebyl můj případ. Nástup do práce byl tvrdý. Plat mi klesl oproti mojí divadelní kariéře. Musel jsem začít denně vstávat, být zodpovědný a naučit se práci s dětma. No úplnej šok. Zvlášť po mém bohémském životě předtím. Jako každý chlap, kterej se honí za penězma, jsem začal brát hodně nočních služeb, po dvou letech, jen co to šlo, jsem začal sloužit navíc i na pohotovosti, jezdil se sanitkou jako lékař na sportovní akce – Malevil Cup, hokej Bílí Tygři, plochou dráhu, Jizerskou 50 a tak podobně.
Tím a tou pohotovostí jsem si vynahrazoval tu intenzivní medicínu, která mi chyběla. Pak začalo být populární darování plazmy, tak jsem po odpolednech chodil jako lékař přivydělávat prohlížením dárců. Když jsem po 5 letech odatestoval z pediatrie, otevřely se mi další možnosti. Hned jsem napsal do Motola na dětský urgent a začal jezdit na zkušenou zpátky do Prahy, to bylo takové moje vysněné nejvyšší pracoviště. Pak taky do Ústí, Jičína, Jilemnice a všude, kam mě zrovna osud zavál. Připadal jsem si jako ve filmu Yes Man. Prostě jsem kýval na nové nabídky a plazmu a hokej nechal za sebou. Dnes se blížíme k 10 letům praxe (kdybyste započítali přesčasy, tak už tam jsme :) a já mezitím dodělal nástavbovou druhou atestaci z neonatologie a připravuji se na dětskou neurologii. Celé to vypadá až náramně krásně, a tak samozřejmě muselo přijít nějaké drama a zlom. Vyhoření. Po deseti letech jsem ztratil elán vysvětlovat rodičům, kde udělali chybu. Že podali nedostatečnou dávku léku na horečku. Že nepodali vůbec lék na horečku. Že po zvracení nemají hned futrovat Coca-Colu po lžičkách. Že po úrazu hlavy nemají brát děti na velký oběd do McDonald's. Že čípky jsou hlavně pro kojence a tříletým dětem je běžně už nepodáváme. Furt dokola. Naučíte to jedny, přijdou další. Pohotovosti jsou přeplněné a mám pocit, že někteří rodiče zcela ignorují snahu pečovat o své děti. Od toho je přece pohotovost za směšných 90 korun, která to vyřeší za vás.
Stal jsem se předsedou okresního shromáždění lékařské komory a na republikovém sjezdu upozornil na tenhle problém. Psalo se o tom v novinách, všichni politici se k tomu horečnatě vyjadřovali a rok se debatovalo o výši nového poplatku. Jak to dopadlo? Jednou se ptali novináři lékaře a senátora Marka Hilšera, zda se cítí jako aktivista? Utkvěla mi v paměti jeho odpověď, že ne, že je ale aktivní občan. Aktivista je jen hanlivý termín pro totéž, což většinou říkají ti, komu vaše aktivita nevyhovuje. Dřív se prý musel svlíknout a přivázat ke stromu, aby dokázal na něco upozornit, od doby, co byl senátor, to šlo i bez svlékání. Tak já začal zábavnou formou edukovat rodiče. Před pár lety to bylo pouze formou meme – takové žertovné satirické obrázky na nejčastější chyby rodičů v léčbě dětí.
V roce 2024 jsem natočil první krátké video – reel o smrkání – a mělo to najednou mnohem větší dosah. Entertainment and education funguje. Tak jsem točil a točil, sledující naskakovali a když jsem zjistil, že nemám dost času a přebytek témat, které potřebuju natočit, vznikla myšlenka, že o tom napíšu knihu. Postupně o všech pediatrických tipech a tricích, mýtech v léčbě a častých chybách vypíchnu to, na co rodičům nejčastěji každodenně odpovídám a vysvětluji. Tak se stávám aktivním občanem, aktivním lékařem. Hanlivě lékařským aktivistou. :) Moc děkuji nakladatelství, že mě oslovili a dali mi příležitost. Moc děkuji všem kolegům, kteří se mi v práci a na stážích věnovali a odpovídali na moje otázky. „Mě nezajímá, jak to píšou v učebnici, mě zajímá, jak bys to udělal ty a proč,“ je moje oblíbená otázka. Zkušenosti doktorů jsou mnohem cennější než samostudium. Teď mi kolegové píšou, co do knihy napsat a na co hlavně rodiče upozornit. Tak snad se mi to povedlo a přál bych si, aby to pomohlo všem rodičům lépe se v pediatrii orientovat a zdravotníkům, aby jim ubylo práce s léčbou a vysvětlováním, a předešli tak vlastnímu vyhoření. Kniha je taky moje autoterapie vyhoření, která mě vrací do etapy hoření, a nejvíc se těším, až budu moct rodičům na dotazy odpovídat jako inspektor Trachta z Cimrmana: “Četli jste moji knihu zbytečné otázky v pediatrii? Ne? A přitom je všude k dostání.”
Rozhovory a články:
Čestmír Strakatý: https://www.youtube.com/watch?v=xO0qnkb7BYs&pp=0gcJCfwAo7VqN5tD
Český rozhlas Dvojka: https://dvojka.rozhlas.cz/pediatr-cyril-matejka-ryma-deti-se-mely-predevsim-umet-efektivne-vysmrkat
Radio Wave: https://www.youtube.com/watch?v=XYq_3dzKclQ
Mindcast: https://www.youtube.com/watch?v=qwyxEjk5KDM
Blesk.cz: https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zdravi/804450/pediatr-cyril-matejka